SM Goes College Episode #1

PicMonkey Collage

Nová kapitola, nový život, nový začátek. Přesně takhle se teď cítím.

Za poslední čtyři měsíce nabral můj život směr, na který bych si ještě před rokem nedovolila ani pomyslet. Momentálně proplouvám snem, který mi ještě pořád nepřipadá jako skutečný. Za zhruba dva týdny se spolu se svou kamarádkou (a parťákem za každých okolností) stěhuju do Prahy, kde v říjnu zahájím své studium na Karlově Univerzitě. Ještě teď se mi tomu těžko věří, ale oficiálnější už to může být jen těžko. Dokázaly jsme to.

Stylemotivations byl už od počátku blog psaný zcela v angličtině a tak taky chci, aby to zůstalo, aspoň prozatím. Každopádně člověk má vždy zkoušet něco nového, experimentovat. A jelikož už se v mém životě nemůže vyskytovat více “nového” a “neznámého” rozhodla jsem se tedy zaexperimentovat i tady. Od této chvíle vždy jednou za dva týdny, možná méně, možná více, podle zkušeností a zážitků, jsem se rozhodla vést si tady na SM menší řekněme deník, kde popíšu své pocity z pohledu studenta, žijící mimo domov. Všechna pro a proti. Rozhodla jsem se, že bude lepší, když v tomhle případě budu psát v češtině. Nebude to jenom záznam pro mě, ale taky možná inspirace pro vás mladší generace, ale i vrstevníky.

Tak teda nádech, výdech, a jdeme na to!

P.s. Přiznávám, právě jsem se snažila, aby můj úvod byl co nejspisovnější a zněl co nejvíce inteligentně. Myslím, že ale všichni víme, že ne každý tak mluví na denním pořádku a proto jestli mám psát česky ráda bych si v tomhle případě ponechala svoje běžné vyjadřování. Předem se omlouvám, ale nemůžu se přetvařovat. Real me, babes. Let’s do this!

Processed with VSCO with p5 preset

Co se týče vysoké školy a zařizování kolem ní, zážitků máme více než dost. Pravděpodobně bych se do sítě nástrah, které na nás byly připraveny, akorát tak znova zamotala, a tak zůstaňme jenom u tohoto: máme to vybojované od začátku až po konec. Ale tak to má být.

Začněme teda dnem, kdy se všechno stalo oficiální. Den zápisu do studia. V doprovodu další kamarádky jsem s bušícím srdcem a několika průkazovými fotkami v tašce jela vlakem směrem Praha. Výjezd ve 4 hodiny ráno byla nutnost. Musela jsem mít rezervu, protože v případě zpoždění jsem si nemohla dovolit prošvihnout schůzku, která se konala brzo ráno. Každopádně mi brzké vstávání vynahradil tenhle dokonalý východ slunce. Východy a západy slunce jsou láskou mého života. Nic mi nedodává tolik energie. Až na noční oblohu plnou hvězd samozřejmě. Musím ale říct, že mám západy o kapánek radši. Nejenom proto, že je to důkaz, že i když se nám něco někdy nedaří, neznamená to, že to takhle musí zůstat už navždy. Konec může být krásný 🙂 Ale ten hlavní důvod, proč sleduju především západy je, že existují pouze dvě situace, kdy jsem schopná pozorovat východ. A to za a) jedu někam hodně brzo ráno a nebo varianta b) nejdu spát vůbec.

Processed with VSCO with p5 preset

No dobře, ve finále žádné zpoždění nebylo, takže můj nouzový plán nebyl potřeba. Ale člověk musí myslet na všechno, no ne? Dorazily jsme a vyrazily rovnou do školy, kde proběhl zápis. Ale vážně, v tom papírování jsem se topila. Kdyby nebylo kamarádky válely by se zřejmě všude po zemi a hádám, že v tom spěchu bych napsala špatně i svoje jméno.  Ale nakonec bylo podepisování konec a konečně jsem dostala potvrzení. Zírala jsem na to se srdcem bušícím radostí. Teď už není cesty zpět.

Processed with VSCO with p5 preset

Ano, tak tohle je přesně ten výhled, který si fotím pokaždé, když jdu kolem. Cože? Že je to hrozné klišé? No to si teda pište. A jestli to takhle budu dělat i když to uvidím skoro každý den? To si pište dvojnásobně.

Processed with VSCO with p5 preset

A tak jsme běhaly tam a zpátky po celém městě. Snaha projít co nejvíce míst za omezený čas se na vás podepíše ať chcete nebo ne. Vždycky když jsem v Praze mám pocit, že toho nachodím více jak v Ostravě za týden možná i dva. Většinou to vypadá tak, že hodiny ukazují dvě odpoledne a já pomalu ale jistě končím. Plazím se od lavičky k lavičce a modlím se ať mě ty moje nohy donesou ještě aspoň do toho vlaku. zním teď jako slaboch, ale věřte mi, je to opravdu vyčerpávající.

Processed with VSCO with p5 preset

A přesně to zakončím tady. Café Paul, baby! Stačí zavolat SOS a Paul mě pokaždé zachrání.

Processed with VSCO with p5 preset

Když už máme tedy všechno oblítané a všechna místa na seznamu navštívená, čas odjezdu se začíná blížit. Na jednu stranu se těším na vlak a sedadlo, kde si moje nožky následující 3 a půl hodiny odpočinou, ale na druhou stranu si začínám uvědomovat, že když teď nastoupím a odjedu domů další příležitost, kdy Prahu uvidím bude na déle, než jen 1 max. 2/3 dny. Na mnohem mnohem déle. Což je zkrátka šílené. ‘Brzy na shledanou, Praho. Uvidíme se za 3 týdny’, říkám si v duchu. Můžete hádat jenom jednou za jak dlouho jsem byla zpátky. Ano, další menší odbočka z původního plánu nastala v momentě, kdy jsem den po příjezdu zjistila kolik důležitých věcí jsem zapomněla vyřídit, které se pochopitelně můžou vyřídit jen na místě. 3x sláva mojí děravé hlavě! Ale co, prostě to tak zřejmě mělo být a teď když už jsem doma i z výletu č.2, můžu konečně říct: na shledanou za 2 týdny, Praho! Už se nemůžu dočkat ❤

x Kristýna

***

New chapter, new life, new beginning. That is how I feel right now.

New new new. The most common word of mine in the past few months. My life has changed the way I never even let myself wish for. I still can’t really believe any of this is happening but in 2 weeks me & my partner in crime are moving to Prague and at the beginning of October we start to study there for our university degree at the Charles University. We made it.

So here it is NEW addition to our little SM family, featuring my “college life” in a diary style. What am I talking about?

You can obviously tell that I wrote this post in a little bit different way than we are used to. The type of writing, pictures and obviously tha fact that the first part of the blog post happens to be written in Czech. I have decided to put down every two or three weeks a little recap in a form of a journal with everything that will happen during my student life as I have never ever lived away from my family before. Through my point of view I will share my feels, experiences and others with the pros and contras. That should really be interesting.  I must say that this form will only appeare in this case. Every other will be in SM style again. Let’s see it as an experiment. We will see how it goes.

Let’s go!

Processed with VSCO with p5 preset

I won’t talk about all the previous difficulties we were given earlier while trying to get everything done in the long process of making this little plan of ours come true. There were some obstacles but trying to explain everything I would probably get caught in the net again so let’s stay with this: we fought since the beginning till the end. And that is how it is supposed to be.

Let me start with the day of final confirmation then. When I finally knew it wasn’t a joke. My other friend joined me which I was very happy about because at least I could show her everything. The place I will be able to call my second home for a few following years. We left very early, that was a must. Our train was leaving at 4 a.m as I had to make sure I have certain gap in case of any delays. I had to make it to the school for the appointment very early and simply couldn’t miss it. However, this beautiful sunrise made it all up for us. Sinrises and sunsents are my big love. It gives me great energy. But I have to admit I am more of a sunset person. And why? Not only that it is a proof that even if sometimes not everything is great it not necessarily has to end bad as well. The ending can be beautiful 🙂 The main reason is, however, this. There are only two situations I can witness a sunrise: a) I travel somewhere very very early or b) I don’t go to sleep at all, haha!

Processed with VSCO with p5 preset

Okay, I will admit. In the end it turned out that my worries were again unnecessary and there were no delays at all. But you gotta expect it might have been the case, right? When we entered the buiding the excitement was real. There was a lot of paperwork (thank God for my friend who was helping me, otherwise I would have written even my name wrong) but once I got the confirmation I was happier than ever before. It is really happening. No way out.

Processed with VSCO with p5 preset

My most favourite view from the entire city. I really do take a picture every single time I pass by. It is such a cliché. But will I do this even if I see that spot almost every day? Oh hell yes!

Processed with VSCO with p5 preset

Running around the city for hours trying to manage everything I neede to and visiting some places on the list I again start to feel tired af. I am not kidding. Every time I visit Prague my feet hurt so much. I cannot wait for the train and my way back home where my poor legs can rest for at least a bit.

Processed with VSCO with p5 preset

And that is when my no.1 hero in such situations has its turn – Café Paul. When I can barely move already, this place always saves me.

Processed with VSCO with p5 preset

When it’s time to leave there is this thought that crossed my mind. If I get on that train now and go home the next time I see Prague it will be for more than just a day or 2/3 like so far. Much much longer. Strange. And so I leave thinking to myself, goodbye, Prague, see you in 3 weeks. Then permanently. Well, you can only guess once how many days after I came back there again. One day after my arrival I found out all the important things I forgot to do that can only be managed in person and had to return back in a few days. Amazing, right? But then after my second unplanned visit i could finally say it: Good bye, Prague, for now. See you in 2 weeks!

I can’t wait ❤

x Kristýna

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s